časopis Bankovnictví
prosinec 2021
Kdo sleduje tento časopis dlouhodobě jistě ocenil, kolik prostoru je zde věnováno inovativním trendům v bankovnictví ať už v digitalizaci, v produktové nabídce či službách, kybernetické bezpečnosti nebo KYC a AML. Ano, děje se toho mnoho a evoluce v bankovnictví je opravdu rychlá. Hybnými silami jsou nejen digitalizace, ale i konkurence a měnící se společenská objednávka a očekávání ze strany klientů. Mění se i fungování bank, ale stačí banky třeba tempu fintechových nebankovních konkurentů? Zaklínáme se zkratkou UX, vzýváme buzzword „customer centricity“, ale jak daleko jsme se doopravdy dostali od strategie „nabídka hotových produktů“ k „šití na míru“? Očekávání současných zákazníků překračují tradiční hranice finanční industrie. Umíme tedy už konečně pracovat s velkými daty, umíme vytěžit analytiku a digitální stopu? A mění se, ruku v ruce s tím, i potřebný kvalifikační profil zaměstnanců, variabilita a šíře disponibilních expertíz nebo „soft skills“ – a to od front officu až po vrchol manažerské pyramidy? Co nám o klientech může říct psychologie, sociologie či behaviorální průzkumy? Bez kterých dalších odborností, ať už outsourcovaných či najímaných se banky neobejdou?
Neptejme se na to bank, zvláště když do inovací a progresu vkládají tolik úsilí. Ptejme se klientů. Proč nemalé části dotazované veřejnosti vadí příliš časté inovace, a co s tím? Jak pracovat s konzervativní částí klientů? Jaký je nejlepší přístup k pochopení smýšlení zákazníka a jeho preferencí, když uvažujeme o nových produktech nebo strategiích? Hodně je řeč o tzv. zákaznických ekosystémech, které by klientům bank měly přinést možnost si v digitálním prostředí, nabízeném bankou, pokrýt a zajistit i potřeby ryze nebankovního charakteru.
Banky dnes přísahají na organizační agilitu. Jsou ale pracovní týmy schopny tuto agilitu ustát? Jakou motivaci mají lidi v týmech překračovat hranice své specializace? A nenese očekávaná pružnější „delivery“ riziko ztráty institucionální paměti?
Mnoho absolventů škol může po přechodu do praxe prožívat jisté rozčarování, zejména přijdou-li do velkých institucí – mimochodem se to nemusí nutně týkat jen bank, jde o obecnější problém. Lidé ze škol jsou „nažhaveni“ uspět ve světě praxe. Mohou navíc dobře rozpoznat, jaké výzvy a příležitosti se v bankách nabízejí. Mohou být velkým přínosem k naplnění imperativu rychlé modernizace kreativními a svěžími přístupy. Vliv a uznání se sice do jisté míry musí „vysedět“, ale ne na úkor iniciativního postoje a tvořivosti. Je odpovědností bankovních managementů a pracovních kolektivů zajistit, aby mladí, nezatížení stávajícími postupy, dostali skutečnou šanci a zůstali tak motivováni uspět.