září 2022, Mf Dnes
V nejobecnější rovině je bránění nadměrným výkyvům kurzu koruny legitimním přístupem měnové politiky a historicky k tomuto kroku ČNB tu a tam i sáhla. Bylo by ovšem dobré, kdyby v současné situaci jasně zaznělo, že v boji za vrácení inflace zpět k cíli nadále zůstávají úrokové sazby základním nástrojem a první volbou.
V nejobecnější rovině je bránění nadměrným výkyvům kurzu koruny legitimním přístupem měnové politiky a historicky k tomuto kroku ČNB tu a tam i sáhla. Mimochodem způsoby, jak v tomto může centrální banka svého záměru dosáhnout jsou různé a nemusí jít jen o běžné operace na devizovém trhu, jak se to momentálně v různých komentářích implicitně vnímá. Třeba tu byla perioda, kdy před zhruba dvaceti lety centrální banka bránila přílišné apreciaci kurzu v čase korunové konverze rozsáhlých cizoměnových inkas z velkých privatizačních transakcí. Šlo tedy o ryze technický faktor, který nebyl v daný okamžik doprovázen změnami ve vývoji fundamentů ekonomiky.
Dnes je situace na devizovém trhu v něčem běžná a v něčem jiná. Roli tu standartně hraje úrokový diferenciál mezi korunou a hlavními měnami, tj. eurem a dolarem, který s ohledem na růst úrokových sazeb u těchto dvou sazeb jde spíše proti koruně, respektive zvyšuje možnost depreciačních tlaků na ni. Ale pak je tu sentiment trhu, který se dívá na perspektivu vývoje fundamentů a rizikového profilu naší ekonomiky. Roli tu hraje nejspíše výrazný propad běžného účtu platební bilance do minusu, dále nejistoty, jak ekonomika odolá energetickému cenovému šoku, vysoká inflace, potíže fiskální politiky, a nakonec i nejistota, jak bude reagovat měnová politika. Právě pokud jde o měnovou politiku, z jediného zasedání bankovní rady i návazných komentářů členů bankovní rady v novém složení nelze zatím úplně vyčíst co zamýšlejí dělat dále. Ať už mají pravdu, když vyčkávají na další statistická data, nebo ne. Ať tak či onak, pro trh je to další faktor nejistoty a ten se promítá i do náhledu na korunu.
Nelze navíc přehlédnout, že pokud deklarujeme úmysl čelit nadměrným výkyvům, ale jsme přitom průběžně aktivní na trhu již několik měsíců, pak vlastně děláme něco jiného, než co deklarujeme. Koruna si tedy nemůže najít novou tržní rovnovážnou úroveň, a to dále zvyšuje nejistoty i možnost, že po ukončení intervencí dojde ke korekci. A pokud k ní dojde – což se ovšem, nutno férově dodat, nyní špatně predikuje – tak to může být pro ekonomiku nákladné. Třeba i bryskním oživením inflačních tlaků a vším co s nimi souvisí.
ČNB by se tedy neměla vzdávat možnosti použít úrokový nástroj. Alespoň někteří noví členové bankovní rady sice tuto možnost do budoucnosti opatrně připouštějí, nicméně z jiných jejich komentářů nelze vyčíst, jak reálná tato možnost ve skutečnosti je. Určitě by pomohlo, kdyby jasně zaznělo, že v boji za vrácení inflace zpět k cíli nadále zůstávají úrokové sazby základním nástrojem a první volbou. A pokud bude inflace nadále setrvávat na vysokých úrovních nebo se její výraznější pokles bude vytrácet do nedohledna, pak nebude bankovní rada váhat úrokový nástroj použít. Lze pochopit jejich frustraci, když obměněná bankovní rada dostala hned do startu svého fungování eskalující situaci, která tu nejen svou dramatičností ale i obsahem ještě nikdy nebyla. Lze pochopit i to, že dobrý měnař musí být v prvé řadě také dobrý národohospodář. Ale to z centrální banky nesnímá to, že je to ona, kdo má prvořadou odpovědnost za zvládnutí inflace.