Když už problém nastane – a každý je ve svých spouštěčích, projevech i dopadech jiný než ty předchozí – je přirozené počítat s tím, že vládní administrativa, firmy, živnostníci i domácnosti tápou v nejistotě. A nejistotám čelí i centrální bankéři, přičemž budiž jim přičteno k dobru, že to i otevřeně přiznávají a nejistoty ve svých prognózách pojmenovávají. Nejistota ovšem vyžaduje, aby centrální banka postupovala ve vnější komunikaci s krajní opatrností, vyvarovala se přešlapů a řádně rozmýšlela co a jak chce sdělit, a aby s využitím veškeré své institucionální zkušenosti uvážila, zda svou komunikací docílí právě toho, co docílit chce.
O tom, že by větší komunikační opatrnost byla na místě – když už se měnil mix přijímaných opatření – nám poslední půlrok nabídl několik příkladů. Třeba silným bodem prezentace nové prognózy v únoru 2023 bylo předestření alternativního scénáře se stabilními úrokovými sazbami (alternativní scénář byl přitom již předem členy bankovní rady avizován). Vyznění těchto dvou scénářů řídících sazeb se ale – pro mnohé překvapivě – nakonec liší jen skoro nicotně v predikovaném vývoji indexu CPI.
Alternativní scénář se stabilitou sazeb však vyznívá poněkud nepřesvědčivě. Pokud měl jen obecně ilustrovat modelovou vazbu kurzu a sazeb, budiž. Ale na vysvětlení, do jaké míry je ten propočet robustní, jakými okolnostmi je podmíněn, jaké předpoklady do modelovacích propočtů vstoupily, jaká rizika jsou s ním spojena apod., na to už prostor nezbyl. Přitom bankovní rada dala tomuto alternativnímu scénáři přednost před scénářem základním. Řečnická otázka: opravdu tedy věříme tomu, že se kurz bude chovat právě tak, jak model předpokládá? Vždyť sama centrální banka nám totiž před časem ústy jednoho stávajícího člena bankovní rady vysvětlila, že „technicky vzato, analytici či obchodníci, rozhodující o devizových obchodech chápou, že v modelech používaných centrálními bankami je prognóza kurzu generována poměrně jednoduchou rovnicí, kde – pokud máme nižší úrokové sazby v relaci s eurozónou – tak to má přímý vliv na kurz, který v realitě nemusí nastat. Takže prognóza je spíše technický předpoklad modelu“.
A dále: pokud je scénář se stabilitou sazeb z pohledu modelu robustní do té míry, že se jej bankovní rada držela, proč se tedy nestal scénářem základním? Bankovní rada se tím vlastně opětovně vymezila proti odbornému aparátu. Jistě, vazba mezi vyzněním modelu dle odborných útvarů na straně jedné a názorem (rozhodnutím) bankovní rady na straně druhé není automaticky dána, bankovní rada je suverén a může se od názoru expertů odchýlit. Což se historicky tu a tam i stávalo. Ovšem něco jiného je, pokud k tomuto odlišnému postoji nedochází jen jednorázově, ale děje se tak opakovaně (soustavně) – což je případ od poloviny minulého roku. Vysílá to sporný signál nejen navenek, ale může to narušit i vzájemnou důvěru v pracovních vztazích uvnitř banky. Nebylo by divu, kdyby to pro odborný aparát bylo trochu demotivující. Lépe se na to expertů měnové sekce raději neptat.
I v covidové etapě tu náznaky takové nejistoty, co bude či nebude byly a narychlo se zvažovalo, jak situaci čelit. Ale celkově se ČNB velmi důsledně držela svého poslání a pohybovala se v existujících regulatorních a dohledových pravidlech (harmonizovaných s EU), zkrátka neexperimentovala. A nakonec to dobře zafungovalo. V měnové politice ji ovšem striktní kabát nesvazuje (byť ji nevyvazuje z její odpovědnosti za udržení makro stability finančního trhu).
Našlapovat kolem ČNB je ovšem třeba velmi opatrně, je to v zájmu nás všech, nezávisle na tom, co si kdo o strategii BR v posledním období může myslet. Měnová politika je hodně o důvěře. O důvěře trhu, investorů, korporátů i domácností v to, co dělá centrální banka. A o důvěře centrální banky ve svou schopnost si prosadit zvolenou cestu k naplnění jejího mandátu, takovou cestu, která vybalancuje náklady a přínosy její politiky. Čteme-li názory analytiků, převažující dojem je, že v posledním půlroce trh sleduje a komentuje aktivity ČNB spíše s trpělivostí a s jistou dávkou shovívavosti. Pomáhají tomu vnější okolnosti (viz faktory ovlivňující vývoj devizového kurzu, o nichž jsem nedávno hovořil v jiném textu). Ale když už v polovině minulého roku čerpala ČNB intervencemi z trezoru svých devizových rezerv, měla by také učinit vše co může, aby nečerpala z trezoru své důvěryhodnosti.
Poznámka autora: tento text se záměrně nevyjadřuje k myšlenkám a komunikaci současného guvernéra ČNB, přesto nelze odolat konstatování, že komunikace předchozího guvernéra hrála při vysvětlování kroků centrální banky významnou roli a byla „crystal clear“.