časopis Bankovnictví, 2012
Jak vlastně funguje EBRD?
Akcionáři vytvořili manažerskou strukturu, která se podobá třeba strukturám ve Světové bance nebo Mezinárodním měnovém fondu. To znamená, že akcionáři se seskupují do tzv. konstituencí a ty reprezentují více zemí. V EBRD navíc funguje tzv. rezidentní Board, což znamená, že šéfové konstituencí jsou přímo v Londýně delegováni z jednotlivých zemí. Když jsem tam působil, zastupovali jsme také Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko. Mou povinností bylo hájit a reprezentovat zájmy všech čtyř zemí rovným dílem.
Kdo jsou akcionáři banky?
Je to 63 zemí z celého světa a dvě mezinárodní instituce, Evropská unie a Evropská investiční banka, takže celkem 65 akcionářů. Hlasovací síla se odvíjí od podílu na kapitálu instituce. Největším akcionářem s největší váhou při hlasování jsou Spojené státy 11 %, podíl České republiky činí 0,93 %.
Co vlastně taková práce obnáší?
Jde především o to, reprezentovat zastupované země a snažit se získávat pro ně nějakou část byznysu EBRD. Dále je to participace na rozhodování boardu; celý board se zaměřuje na strategické záležitosti, ale i na schvalování největších obchodních projektů.
Od západu na východ
Co má vlastně EBRD na starosti, čím se zabývá?
Ve svém mandátu má zapsáno, že je to instituce, která má pomáhat při ekonomické transformaci dříve centrálně plánovaných ekonomik. Funguje již 20 let, ale dnešní svět transformačních zemí vypadá již zcela jinak. A tak se nabízí otázka, kdy se mandát EBRD vyčerpá a kdy přestane mít přidanou hodnotu.
Jde o banku, která byla organizována tak, že vektor činnosti šel od západu na východ. To funguje dodnes a pro takové země jako jsme my, je to zdrojem špatně skrývané frustrace. Česká republika měla vždy v EBRD pověst země, která je vyspělá a manévr vybudování tržního prostředí proběhl poměrně rychle. ERBD zde vždy velmi těžko hledala prostor pro svou činnost. Do roku 2008, kdy byla tato činnost ukončena, protože ČR je již považována za zemi po transformaci, zde ERBD investovala přes miliardu eur. To je třeba stejná částka, jakou investovali na Slovensku, kde je trh poloviční.
Obecně je ale o spolupráci s ERBD velký zájem, protože do projektů, do nichž vstupuje, přináší poměrně důležité prvky. Je to firma se zavedenou značkou; mezinárodní institut, jehož jméno bývá při spojení s nějakým projektem bráno jako určitá ochrana proti různým rizikům. Jde především o rizika politická, rizika nestability právního prostředí a podobně.
Můžete uvést nějaké konkrétní projekty, které EBRD podpořila?
Bylo to sektorově poměrně dobře diverzifikované. Šlo například o pomoc při privatizaci českých bank, některé projekty byly v pojišťovacím sektoru, investice do fondů podporujících podnikatelské subjekty.
Pokud jde o reálnou ekonomiku, je typickým příkladem Korado, výrobce topných těles. To je klasický příklad investice do průmyslového oboru. Jsou tam ale i municipální projekty, infrastruktury, čističky odpadních vod, projekty na rozvoj obchodní sítě a podobně. Portfolio bylo poměrně široké.
Je ERBD vůbec ještě banka?
Ano, nebo v duchu Vaší otázky ještě ano, ale proti jiným komerčním bankám jí byly vloženy do vínku nerovné, míněno lepší podmínky či komparativní výhody, které jsou dány jejím statutem mezinárodní instituce a které ostatní komerční instituce nemají. Je to instituce, která má státní akcionáře, takže z principu požívá jejich nejvyššího ratingu, což má vliv na cenu, za jakou se refinancuje z trhu. Přitom za riziko, do něhož vstupuje požaduje tržní odměnu. V zásadě by ovšem neměla konkurovat na etablovaných trzích, ale měla by se orientovat na segmenty trhů, kde se zatím standardní bankovní instituce nepohybovaly. Zde však požívá ze svého statutu dodatečné ochrany, třeba v případě defaultu klienta má přednostní právo na uspokojení svých pohledávek, má zvýhodněný daňový režim apod. I tím se dostává do privilegovaného postavení.
EBRD nefinancuje projekty sama, ale vždy v konsorciu s dalšími subjekty. Není divu, že o spolupráci s ní je enormní zájem. EBRD si tedy může vybírat, s kým bude spolupracovat. A v tom je celý náš problém.
Česká republika je země s velkou průmyslovou tradicí, známe dobře trhy, kde se EBRD pohybuje – a i když jsme je opustili, oni nás znají a vnímají nás, nejsou zde ani významné jazykové a kulturní bariery. Bohužel se nám ale nedaří na tyto trhy, až na několik výjimek, spolu s EBRD prorazit. Těžko se vysvětluje proč, je tu více důvodů, ale vedle již zmíněné ostré konkurence v zájmu o spolupráci s EBRD tu hrají roli také předsudky Londýnských bankéřů, nepochybně i politické zájmy a vliv velkých akcionářů v instituci, ale také a bohužel to, že se očekávání českých subjektů někdy míjejí s kvalitou projektů, které do banky přinášejí.
Z role příjemce na stranu sponzorů
Jaká tedy byla vaše role, když zde EBRD již investovat nesmí?
Jak jsem již zmínil, od roku 2008 jsme považováni za zemi, která již transformací prošla a není třeba do ní investovat, takzvaně jsme tedy graduovali. Celou dobu jsem v bance razil tezi, že pokud tato instituce má sloužit nadále účelu pro který byla vytvořena, nelze dopustit, aby graduací země vypadla z onoho vektoru západo-východní spolupráce a zůstala viset ve vzduchoprázdnu, ale že je v nejlepším zájmu i banky samotné, aby tuto zemi vzala na palubu na západní straně a zhodnotila vše, čeho v oné zemi docílila i na dalších trzích. Naše firmy a investoři mají pro to skvělý předpoklad.
Co se vám podařilo prosadit?
Podařilo se prosazení politické linie, která deklaruje závazek EBRD, že spolu s podnikatelskými subjekty z vyspělých transformačních ekonomik a zejména zemí, které již graduovaly, bude vyhledávat společné projekty na trzích třetích zemí. Ve velmi politické instituci, kterou EBRD také je, bylo prosazení něčeho takového velmi netriviální záležitostí, ale nyní máme na stole viditelný posun paradigmatu z něhož banka vychází. Když to řeknu prostou řečí, už bychom neměli prožívat trauma, kdy na jedné straně nás chválí za to, jak jsme pěkně odgraduovali, a na straně druhé nám současně naznačují, že naše firmy nejsou konkurenceschopné v soutěži o projekty s EBRD. Politická deklarace je ovšem jedna věc, renomé si však vydobudeme jenom tím, že české firmy budou do EBRD nosit konkurenceschopné projekty.
Spolupracují zástupci EBRD s českými bankami na nějakých projektech?
Zástupci EBRD k nám v poslední době jezdí pravidelně, navštěvují některé podniky i banky, snaží se u nás spolupráci propagovat.
Nový severo-jižní vektor
Zmínil jste, že jednou může dojít k tomu, že tato banka svůj smysl naplní. Dojde pak k jejímu zrušení?
Téma horizontu existence EBRD bylo do nedávné doby latentně neustále na stole. EBRD funguje stejně jako jiné banky podle střednědobého obchodního plánu a jednou za čtyři až pět let dochází k jakési sebereflexi, jejíž součástí je zamyšlení, zda je ještě prostor pro expanzi, nebo je doba vhodná pro útlum. Varianta útlumu nebyla nikdy vyloučena.
Nyní však banka dostala od akcionářů mandát k tomu, aby začala připravovat pomoc zemím spojeným s tzv. Arabským jarem. Tady banka začíná dostávat nový smysl a naopak bude expandovat do těchto nových teritorií. Stane se bankou, která bude působit ve dvou velkých teritoriích. Pro nás je to impuls být součástí také tohoto nového, severo-jižního vektoru spolupráce.
Jak byste zhodnotil smysl a působení EBRD za uplynulých 20 let, plní svoji roli?
Někteří by určitě polemizovali s tím, zda vůbec EBRD měla vzniknout, ale to bychom se neproduktivně vysilovali meditací na zbytečné téma. Koneckonců i my jsme byli zakládajícím členem z roku 1990. Banka vznikla, je tady, v mnohém má výlučné postavení ale také mnohé dokázala a svou misi plní. A plní ji v rozsahu a podmínkách, které ji byly dány, dobře. My si nemůžeme dovolit stavět s k bance idealisticky a prostě ji ignorovat, naopak, přístup musí být pragmatický a postavený na úsilí zajistit z tohoto mechanismu našim firmám a naší ekonomice užitek. Viděl jsem za svého působení v EBRD to, jak silně obchodní hlediska ovlivňují politické uvažování a rétoriku. Nehrát tu hru by od nás bylo prostě naivní.
Lobbing v dobrém slova smyslu
Česká bankovní asociace, kde nyní působíte, už funguje také 20 let. Jak byla za dobu svého dosavadního působení úspěšná?
Bankovní sektor prošel za těch 20 let velmi dynamickým vývojem. Byla tu restrukturalizace bank, privatizace, zánik některých finančních institucí. Myslím si, že ČBA svoji úlohu plní dobře. Jsme sdružení, které má některé společné zájmy, především zajištění stability a kvality prostředí, v němž banky fungují. Jde o sledování legislativy, argumentace proti iniciativám, které by mohly podnikatelské prostředí poškozovat, poukazování na nutnost stability, pravidelná komunikace s dohledovými orgány, lobbing v tom dobrém slova smyslu.
V našem hospodářství jsme si prošli určitou turbulentní periodou a poučili jsme se z toho. Myslím si, že české bankovnictví dnes oplývá velkou mírou zodpovědnosti a konzervativního obchodního modelu.
Je něco, v čem jste neuspěli?
Globální finanční svět se v poslední době otřásá v základech, krize bolí daňové poplatníky, budoucnost je nejistá. Diagnóza příčin poslední krize sice proběhla, ale nebyla úplná ani zcela objektivní. Politika je hyperaktivní, sleduje vlastní zájmy a obhajobu. Projevem je nevídaná regulatorní smršť, která nás zasahuje stejně jako všechny ostatní, i když je české bankovnictví ostrůvkem solidity a odpovědnosti. Přemíra regulace je globální trend, módní politický mainstream. Tomu se špatně čelí. Na domácí půdě odevzdáváme dobrou práci, ale spolu s našimi domácími oficiálními partnery, máme jen velmi omezené ovlivnit globální regulatorní trendy.
Dialog s našimi hlavními partnery na domácím hřišti má svou vnitřní dynamiku a jsou chvíle, kdy je rozprava snazší, jindy složitější. V současnosti máme s regulátorem i s dohledovým orgánem, což jsou ministerstvo financí a Česká národní banka, v zásadě korektní vztahy. Snaha o věcech hovořit se ukazuje jako velmi dobrá i když to neznamená, že se slyšíme (přesněji jsme slyšeni) úplně vždycky.
My se snažíme našim partnerům vysvětlit, že by se na asociaci neměli dívat jen jako na lobbyistické sdružení prosazující úzce vymezené zájmy bankovního sektoru. Říkáme jim, že klíčová úloha bank a jejich propojenost s ekonomikou a se společností nás předurčuje jako privilegovaného propagátora principu společenské odpovědnosti, že nás opravňuje očekávat, že budeme zapojeni do rozpravy o významných ekonomických a společenských tématech současnosti a, konečně, že nás všechny naviguje směrem ke vzájemnému porozumění a podpoře. A že je legitimní, pokud očekáváme jistou reciprocitu: vy nám předurčujete podmínky v nichž působíme, my vám otevřeně řekneme, pokud si myslíme, že společenský zájem vyžaduje abyste něco udělali jinak. Jsme připraveni si to odpracovat a také na tom velmi intenzivně pracujeme, ale výsledky, míněno pozměněné vnímání našich ambicí třetími stranami, se dostavují jen postupně a budou vyžadovat ještě hodně trpělivosti.
Abych byl konkrétnější, v parlamentu leží a je diskutována novela zákona o rozpočtových pravidlech, kterou se posilují funkce tzv. státní pokladny. Ministerstvo financí tu novelu opravdu hodně chce a argumentuje velmi legitimně potřebou zlepšit řízení likvidity státního rozpočtu a zmírnit některé nesystémovosti v organizaci rozpočtových toků. My říkáme, že rozpočtová konsolidace a reformy mají naší plnou podporu: to není jen zájem bankovní industrie, to je zájem společenský. Ovšem společenským zájmem také je tento manévr udělat tak, aby jeho národohospodářská (tedy nejen fiskální) bilance nákladů a výnosů byla plusová. A protože banky dnes obsluhují velkou část rozpočtových toků, chceme konstruktivně ministerstvu pomoci při hledání modelu, který naplní právě tu ambici, kterou zpracovatel návrhu této novely deklaroval, ale který současně nebude mít negativní dopad na subjekty na rozpočet napojené, s ním spolupracující či jej obsluhující a nepřímo třeba na kredibilitu finančního trhu apod. K tomu ale potřebujeme, aby nás naši partneři nevnímali jako pouhé bankovní lobbyisty a aby pochopili, že sledujeme i obecnější zájem který by měli s námi sdílet.
Jaké konkrétní dopady by novely mohla mít na konkrétně na banky?
Spočítali jsme, že může dojít k odlivu depozit subjektů, které mají dnes v bankovním systému řádově až 160 mld. Kč. Může to také zkomplikovat financování subjektů. Jde také o postavení centrální banky, což může být i ústavní problém.
V posledních dnech se hodně diskutuje návrh Evropské unie na vytvoření bankovní unie. Jak se k tomuto návrhu stavíte?
To je hodně ošemetná záležitost. Myslím, že tu máme dvojí dilema. Za prvé tu máme kvalitní a výkonný národní bankovní sektor, který je však současně převážně vlastněn zahraničními subjekty. Chceme, aby ten sektor zůstal i nadále právě tak kvalitní jako je dnes, ale současně by bylo těžké vlastníkům bank vysvětlit, kdyby toto mělo být za cenu omezení jejich práva se svou investicí disponovat.
Druhé dilema je v tom, jak se prosazuje v Evropě nadnárodní princip. Mám velkou sympatii pro silné výhrady, které české autority mají vůči návrhu na bankovní unii – chtějí přeci ochránit náš bankovní sektor a udělat vše pro to, aby dobře plnil svou funkci i nadále a v tomto směru se přirozeně brání politickým iniciativám, které vedou k možnosti ingerence třetích dohledových subjektů do uzpůsobení národního trhu, včetně transferu zdrojů mimo něj. Ovšem na druhou stranu se jednotný vnitřní trh EU viditelně spontánně prohlubuje, protože to prostě je pro všechny zúčastněné výhodné. I evropské banky řídí své operace čím dále více evropsky protože je k tomu prostě tlačí jednotný trh a konkurence. A tak ten doprovodný regulatorní a dohledový pohyb je či bude, dříve nebo později, do jisté míry nevyhnutelný. Ale, stejně jako v případě fiskální unie, zůstává otázkou, na kolik jsou na tento pohyb národní státy připraveny. Vypadá to, že u nás i jinde čas ještě nenastal.
Naše banky samozřejmě velmi dobře vědí, že cokoliv se stane, nemělo by to vést k narušení finanční stability a důvěry v český bankovní sektor. Bez nich se nedá dobře podnikat a sloužit ekonomice. To je platforma, na níž se nepochybně shodneme jak s centrální bankou, tak s vládou.
Jste členem Evropské bankovní federace (EBF), daří se vám některé požadavky prosazovat na evropské úrovni?
Zájmy máme většinou shodné – ale není tomu tak vždy. A tak s EBF řešíme klasickou otázku: je údernější navenek demonstrovat konsensus s malým společným jmenovatelem, anebo je lépe k tomu doložit rozmanitost a bohatost národních pohledů na věc? To druhé je naše preference i stanovisko některých dalších členských asociací, k tomu prvnímu se hlásí sekretariát federace podporovaný některými velkými asociacemi. My si myslíme, že uniformní názor, i když všichni vědí o diverzitě národních hledisek, není kredibilní.
Jsme si jisti že máme k tématům bankovnictví mnoho co říci i na evropské scéně a tak jsme začali v rámci EBF konstituovat různé názorové aliance. V mezinárodním prostředí jsou postupy často komplikovanější. Radikální, překvapivé kroky nefungují, musí se to odpracovat.
Vaše iniciativa zahrnuje země středoevropského regionu?
Ano, scházíme se společně se zeměmi tzv. Visegrádské čtyřky, tedy Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika. Pravda, jsme v mnohém odlišní, ale zrovna tak nacházíme témata společná, třeba to, že navrhovaná evropská regulace nesmí narušit tok bankovního financování malých a středních podniků v našich zemích.
Společenská odpovědnost i finanční vzdělávání
Co dalšího ČBA dělá a jaké máte plány?
Naše ambice jdou přes úvahu, jak jsou dnes banky vnímány, jak se budou rozvíjet do budoucna a co od nich můžeme očekávat. Současné prezidium je v tomto na společné myšlenkové vlně a věří principu společenské odpovědnosti bankovní industrie. I když každá banka má v této oblasti svou individuální strategii, je tu shoda o přidané hodnotě společné iniciativy na asociační úrovni.
Snažíme se vkládat naše odborné názory do různých společenských rozprav. Například prostřednictvím vědeckého grémia jsme zpracovali různé studie. Třeba studii o pracovním trhu, o konkurenceschopnosti, o penzijní reformě či studii o fiskálním pravidlu a další. Ty pak nabízíme k diskusi se zainteresovanými subjekty. Novým tématem je problematika vzdělání nebo nekalé praktiky na finančním trhu.
Můžete uvést nějaký konkrétní příklad na čem pracujete?
V případě nekalých praktik vzniká společná platforma jako místo diskuse, koordinace a oponentury nápadů. K účasti jsou přizvány subjekty finančního trhu, neziskové organizace, ostatní finanční asociace, zástupci vládních institucí, útvaru finanční arbitryně, určitě se připojí i další. Určitě podpoříme rozvíjení databáze, obsahující jednak legislativní souhrn, ale i soudní judikáty v této oblasti. Další linií je osvěta, snaha dopravit potřebné informace i radu až k těm, kteří jsou nejvíce zranitelní.
Hovořme o finančním vzdělávání, to je téma které rozvíjí i ČNB, nacházíte i zde prostor ke spolupráci?
Určitě, v tomto ohledu si s ČNB rozumíme velmi dobře. Jsme hrdi, že jsme byli jedni z prvních, kteří se tomuto tématu aktivně věnovali. Dnes již existuje velké množství iniciativ a orientace v nich začíná být složitá. Tady by mohl být prostor pro ČBA, která by mohla pomáhat právě v orientaci v nabídce projektů finančního vzdělávání těm, kteří mají o takové iniciativy zájem. K úvaze je vytvoření určitého standardu finančně vzdělávacího projektu, který by umožnil identifikovat kvalitní projekty a odlišit je od těch s marketingovým podtextem.
Co nového chystáte a kde vidíte ČBA za dalších dvacet let?
Především bychom rádi oslavili to dvacetileté výročí od našeho ustavujícího shromáždění. Chceme vydat vizionářský sborník textů, orientovaný na úvahy, kam se může bankovnictví v dnešní společnosti posunout. Také chceme uspořádat navazující konferenci.
Doufám, že naši následovníci za 20 let budou moci konstatovat to, co my, že české bankovnictví znamená dobré bankovnictví.
Proč si to myslíte?
Prošlo si různými turbulencemi a ponaučilo se. Je to také opatrností a konzervativností přístupu a důvěrou mateřských společností. Důležitá je i ne úplná nasycenost našeho trhu, stále je tu pro banky prostor rozvíjet se na domácím trhu a neohlížet se po riskantních projektech v zahraničí. Velkou devizou je velmi kvalitní dohled a důležitá je v neposlední řadě i důvěra zákazníků střadatelů. Toto jsou prvky, které stojí za úspěchem českého bankovnictví a určitě ovlivní i jeho další vývoj.
Pavel Štěpánek patří mezi přední odborníky v oblasti bankovnictví a veřejných financí. Má za sebou dlouholetou kariéru v českém bankovním sektoru, působil mimo jiné jako ředitel analytického odboru Ministerstva financí ČR, náměstek ministra financí, člen bankovní rady a vrchní ředitel České národní banky a náměstek výkonného ředitele ČBA. Mezi tím se na čtyři a půl roku stal zástupcem České republiky v EBRD a nyní stojí v čele ČBA.